„Milujete češtinu? Usmíváte se, že se tak ptám. (…)

Kterou češtinu milujete? Svou? Přítelovu? Češtinu pana Roštlapila, který bydlí pod vámi? (…)

Kterou češtinu vlastně milujete? Češtinu Jaroslava Vrchlického? Karla Jaromíra Erbena? Tómy ze Štítného? Františka Halase? Boženy Němcové? Češtinu Poučení o zahájení řízení při schvalování propůjčování nádob na popel? Češtinu šestidílné? Češtinu ze Židovských pecí na pražském Vítkově? Češtinu buláckou? Češtinu nářečí hanáckého? Slováckého? Či snad lašského? Češtinu podřečí hrozenkovského? Aha, já vím: milujete to všechno dohromady (…)

Milujete češtinu spisovnou, či hovorovou? (…)

Milujete češtinu naši, tedy dnešní, čí starou? Řeknete bez váhání, že jednou i druhou…“

P. Eisner